VORTEX BIKE TEAM

Je 16.5.2009 a stojím připraven s kolem před vchodem Majerova baráku na odjezd na Silesii maraton. Po chvíli přijíždí Vilda, nakládáme kola a vyrážíme. Vilda jede svižně, jde poznat, že ten volant nemá poprvé v rukou.Přijíždíme na parkoviště a dvacku za parkovné platím dvoustovkou. Nazpět dostávám samé dvacky! Ty gramy! Je tu už Hynek,Trasér s Rosťou a Marťas s obrovským batohem na zádech. Prý tam má svačinku a taky čelovku, to kvůli setmění, ale nedivil bych se, kdyby tam měl propanbutanovou láhev s ešusem. Vyrážíme na start společně s členy hnoj týmu Micim a Jeninem. Mici mi vypráví jak ho baví jezdit ze zadních pozic a pomalu se prokousávat dopředu. Přijíždíme do místa startu a zařazujeme se na konec peletonu. Mici s Jeninem mezi prvních deset. Organizátor nás seznamuje s tratí a povídá, že úsek od startu se nepojede rychleji než třicet. Start - a na tachošu čtyřícítka a první vykocený biker, který vrazil do výstražného kužele. Tempo šílené. Vjíždíme do terénu a náhlé zvolnění. Dojíždím Traséra a Majera, kteří se vesele baví jak kdyby byli na školním výletě a ne na závodech. Předjíždím je a vjíždím na Kalvárii. Plno lidí hecuje a je tu i Pospa,Pavlínka,Užovka,prostě vyhecovaná atmosféra. Jedu sice na kašpara, ale cítím, že bych nemusel. Prostě šetřím síly. Majer se konečně vykecal a předjíždí mne. Zkouším se ho držet, ale v kopcích mi ujíždí. Naopak ve sjezdech ho dojíždím. Předjíždím bikekery, kteří to podle mne v těch sjezdech brzdili a rozjíždím to! Jede se mi dobře, žádná únava, žádná bolest. Já to snad vyhraju! Ale je tu sjezd, zatáčka, smyk, pád. Pomalu se zvedám a borec, co jel za mnou se ptá, jestli dobrý. Jistě,dělám jako že jsem zvyklý a pomalu jedu a kontroluji sebe a kolo. Moc mi nevěří a chvíli jede za mnou a ještě jednou se zeptá jestli dobrý. Tímto dík za starost neznámému bikerovi. Pokračuji. Kolem projíždí bikeři. Jsem apatický, ať si jedou pitomí závodníci. Za chvíli vidím Traséra. Vlastně ho slyším jak na mne řve! "Jak jsi mohl spadnout! To je ten amatérismus, nezkušenost. Chybí ti technika!!" Ta osoba s vizáží masového vraha mne nabudila! Nevzdám, pojedu!Takhle mne sejmout a před ženskýma!! Jedu co můžu. Občerstvovačka a Trasérova švagrová, prý. Na nic se neptám, protože Majer mne stejně už nezajímá a s tím, že nebudu první jsem se smířil. Přichází pořadatel a ptá se, jestli jsem spadl a jestli dobrý. Dojíždí Trasér a já mizím, abych nemusel poslouchat dalšího zdrba. Po cestě mne předjíždí biker a ptá se, jestli jsem spadl a jestli dobrý. Makám do kopce a hecuje to nějaký starší fanda a ptá se, jestli jsem spadl. Odkud všichni ví ,že jsem spadl? Vrtá mi to hlavou. Poslední občerstvovačka a hurá na hrad. Sjezd, výjezd, rovinka, cíl. Vítá mne Pospa a ptá se, jestli jsem spadl. Vypadám asi dost zuboženě, protože mi kupuje pivo a nechce ani peníze. Dojíždí Trasér a Vilda. Na trati je akorát Marťas. Hynas hned po dojezdu sedá do škodovky a s ksichtem černým jak rubaňový dělník odjíždí domů. Asi ho doma čekalo něco nového, nepoznaného?Řepa něco mrmlal, že ten závod nějak nevyšel, sedá do auta a i s Užovkou odjíždí. Zdravé jádro zůstává a Trasér vytahuje litr zelené. Závodní napětí polevilo, nastává uvolnění, hluk se stupňuje (kdo zná Majera, ví o čem mluvím). Je důvod k oslavě. Léňa, naše bývalá členka skončila první mezi ženami a Mici z hnoj týmu třetí ve své kategorii. A proč píši o Micim, když je z jiného týmu? Protože Vortex má největší zásluhu na jeho úspěších! Náš předseda se s ním seznámil na Ostravském chacharovi, když jel pivní závod, protože na víc neměl. Byl zpitý, celý politý od piva, obklopen klimkovickými ochmelkami, kteří řvali na všechny kolem a směrem k slečnám vedli oplzlé řeči. Nějaký potencionál jsme viděli, vzali ho na naše tréninky a zvláště v oblasti výživy mu udělili hodně užitečných rad. Zvlášť Řepa, který mu prozradil svou metodu rychlých cukrů. Tato metoda by měla vyjít v nejbližších dnech knižně, jak prohlásil autor. Marťas je stále na trati a tak se jdu zeptat pořadatelek, jestli se něco nestalo. Nic nemají hlášeno a tak se je snažím uklidnit, že se nemusí bát o našeho Marťase, má čelovku a batoh plný tatranek. "Ale nám vůbec nejde o vašeho kamaráda s tatrankama, my chcem domů!" Až teď jsem si všiml, že jsou v tričkách s krátkým rukávem, navlhlé od deště a třesou se zimou. Nechci provokovat a jdu si sednout ke stolu, kde už Majer řve naprosto nekontrolovatelně. Konečně přijíždí Marťas a huláká, že jsme hovno marathonci, ať si zkusíme jet osm hodin tak jako on! Souhlasně pokyvujem hlavou, Trasér nalévá zelenou. A je tu vyhlášení výsledků, tombola a Léňa vyhrává zájezd do Rakouska a stává se nejatraktivnější ženskou.Já, Majer, Vilda, Marťas se loučíme, odjíždíme, zbytek zůstává, pije. A to je vše.