VORTEX BIKE TEAM

Začátek už pro mě, co se týká středečních srazů, bude nejspíš stále stejný. Odpoledne odevzdávám auto Lucině, abych si pak mohl užívat kamarádů a příjemného poježdění s nima. :o) Proto jsem měl opět kolo v kufru, oblečení v tašce atd. S předstihem jsem z práce vyjel o pár desítek minut dříve, montage a dressing jsem stihl na jedničku, u Helbicha mě Majer odvolal od dakoty přímo k němu domů. Nakonec jsme se sešli ve třech, Vilda své velké kolo obul do nanoraptorů, Majer osedlal gianta (čti gianta), já přijel na svém zimáku 69er. Rygi se omluvil, předseda v Prague, PPP bez odezvy, zbytek pusto mrtvo po singltrailu. Ani pan Trasér...ale on vlastně bydlí v tom jiném městě. :oP

Těch pár úvodních stovek metrů směrem k Odře to Vildovi jelo :o) (inu WTB je WTB), proto se ujal trasérství a vedl nás přes Polanecký les na Přemyšov (tu Majerovi začal vrzat jeden z mnoha je čepů :o( a ten slastný zvuk nás provázel v podstatě celou vyjížďku) a tudy zadem ke střelnici v Porubě. Tím jsme se napojili na Škodabike maraton a jeho trať nás provázela i nadále. Kolem Mexika výjezd k lázním, zadem na Okluk (výborným sjezdem po vrstvě kamenů, který kormidloval kolo ze strany na stranu; zde Majer pak nečekaně pojedl masné mušisko :oP), příjezd do Čavisova. V Čavisově se nám ztratil Vilda, ale nee daleko před námi, ale hluboko za Majerem a mnou. Majer má totiž formu a každý výjezd neustále zkouší závodit. A že mu to panečku jde! Přece jenom ta nemocenská je zkrátka nemocenská. No, a protože se ve mě ještě nějaká síla semtam najde, tak lacině mu to nedám. Ale přiznávám, že většinu závodků měl navrch. Že by to ale bylo tím, že jsem měl funkční jen velkou placku a kašpárka? ;o)

Od tama po modré na Zátiší, dále výjezd do Pusté Polomi, sjezd ke středisku Dopravního podniku (první občerstvovací stanice :o)), podél Setiny (pro mě nově objevenou cyklostezkou, na jejímž konci mě málem sestřelil rozjetý Majer) do Zbyslavic, do údolí Polančice kdysi báječným singletrackem až k dálnici (teď pro potřeby pacientů sanatoria cestičku rozšířili, zpevnili a pošutrovali. Naštěstí singlík podél vymletých břehů zůstal. Tam už se buldozer nedostal....

Přes Klimkovice na Zadky, Jistebník....krajem jihočeských rybníků k hospodě na Košatce (druhá občerstvovací stanice). Zde druhé pivko a protože už bylo pozdě (rozumějte půl osmé), Vilda s Majerem se vydali skrz luka Polanecké nivy domů a já to vzal asfaltmo do Vsi a pak do Brušperku.

Ten den prostě neměl chybu. Z mého pohledu nešel s ničím srovnat. Báječné tempo, ubíhající krajina, krásné počasí...slunce, prach, semtam větříček, skvělé výhledy směrem na Beskydy, no co víc si přát, než bydlet v Ostravě. Na tom jsme se shodli všichni. ;o) Snad jen to obsazení mohlo být bohatější.

Jestli pak panáčci skončili opět v Korpusu...v pijatice komorního dua...to zjistím až příští týden ;oP.

:o)