VORTEX BIKE TEAM

Je čtvrtek ráno a my vyrazili ve složeni Mici Řepa a Pavel Staněk směr Chorvatsko, oblast Istrie a město Poreč. Cesta ubíhala rychle a relativně v pohodě. Jen praskla hadička od serva a museli jsme dolívat olej. Na ubikaci jsme dorazili v šest večer a po nezbytném vybaleni jsme oslavili příjezd litrem slivovice a nějakým tim pivem. Jak se ukázalo bulo to nejhorší co jsme mohli udělat a alkohol se stal po zbytek našeho soustředění největším nepřítelem. O tom svědčí fakt, že další zásoby co si Mici dovezl sem tak si je odvezl i zpět. Ráno jsme jeli na místo každodenního srazu do zelené laguny. Tam bylo ubytováno přes dvěstě Čechu, kteří také tak jako my hodlali jezdit na kole.  Co se týče známých jmen tak vyjmenuji jen několik. Kořínek, Boudný, Hartl, Haman, Mlynař, Šíma, Hudec, Hendžo a další. My se přidali k největší skupině a to k Formanům , Maxxcursoru a H$F . Počasí nádherné 15° ve stínu a jasno. Já blázen ze severu jsem tomu moc nevěřil a raději se pojistil,trochu se přioblek a navíc na záda nasadil batoh. Myslel jsem si že trénink bude probíhat v duchu pohodovém s nějakou tou zastávkou na občerstvení. Bohužel jsem se hluboce mýlil. Prvních šedesát kilometru jsem se trápil. Ta zasraná slivovice, navíc bylo horko jako v pekle a na zádech ten těžký posraný batoh ve kterém pro jistotu bylo zimní oblečeni. Kdyby jsme se na chvíli neztratili a nemuselo se přemýšlet kudy nazpět tak bych si nestačil dát ani jednu energetickou tyčinku. Nakonec z toho bylo 148km. No pěkný začátek a to dle plánu se máji km navyšovat. Po tomto dnu jsem byl úplně hotový, dehydratace,hladák,úžeh svalová horečka zad a krčních svalů. Jo a bude hůř.. Druhý den opět na sraz. Poučen ze dne předchozího jsem byl perfektně připraven. Náš peloton čítal kolem padesáti lidi a jak jinak tempo se přiostřilo. Člověk musel dávat po celou cestu pozor a nemohl si ani uprdnout. Neustale strnutý posed udělal své. Chudák prdel,záda a krk. Nestalo se ani chvíli a já za celou vyjížďku 153 km 5:20:00 nesnědl ani jednu tyčinku. Následky podobné jako den předtím. A dost budu se řídit vlastním tréninkovým plánem a zachráním co se dá. Na další den jsem si naplánoval individuální vyjížďku s ustáleným tempem jen lehkými intervaly. Jen blázen Mici se držel heslem co Huhu tak i já. Jo dláždi si cestu do cyklistického hrobu. Tak ho v tom necháme. Jo přetrénovaní je svině. Tento třetí den jsem dal pouze 110 km v zdv . Nechal jsem anaerobní složku regenerovat a točil jen svoje. Čtvrtý den měl být volný. Mici jel s autem do servisu a já šel do plavek chytat bronz. Nakonec jsme stejně vyrazili a dali kompenzačně 70km. Relativně vše v pohodě jen ta prdel.... Na další den jsem si naplánoval další individuální trénink. Nejpěknější co jsem jel, natočeno 172km za 6:47:00. Vše v pohodě jen mě sral spálený ksichtík. V dalším dnu v rámci stupňováni zátěže jsem jel na společný sraz. Prý bude dvoustovka. Tempo od začátku poněkud vyšší než v dnech předchozích. Po sto kilometrech se skupinka rozdělila . Já zůstal s Cursory,myslel jsem že za námi jedou i ostatní. Nejeli a já mohl děkovat bohu že jsem byl tam kde jsem byl. Sice se s toho stal závod, ale nemusel jsem absolvovat 217 km trať, kterou jeli Formani i s Pavlem i Micim. I tak jsem se vrátil prošity jak hadrová panenka. Najeto 161km. Další den byl volný jen 3 hodinová chůze. Ten pěškobus je , ale pomalá přeprava.

Trochu jsem si ten den odpočal a připravoval jsem se na den další, byl naplánovaný výjezd na Vojáka. Ten den se zhoršilo počasí a foukal nekřesťanský vítr. Díky závodnímu tempu a silnému větru jsem byl pod horou prošitý a raději tam nejel , tak jako ostatní. Pokusil se o to jen Huhu, ale neuspěl bo tam napadl sníh.. S vypětím všech sil jsem se doplahočil s Micim na ubikaci . Poslední den už jen lehké vyjetí . Ochutnáni místního vína a brzo spát. Ráno nás čekal odjezd domů. Takže celkově nám počasí vyšlo na jedničku. Nepršelo a bylo pořád 15° ve stínu. Snad nám bylo soustředěním přínosem. To vše se uvidí na závodech.