VORTEX BIKE TEAM

Počátkem října, kdy už pro mě sezóna dávno skončila a já jezdil už jen pro radost a s bradou dole jsem sledoval, jak se ostatním závoďákům Vortexu stále daří, jsem se dozvěděl, že kamarád Dudise, hasič Peťa Teslík, pořádá v Komorní Lhotce neoficiální závod, který byl považován jako nezávodní. Právě ta "nezávodnost" ve mě vzbudila chtíč a já se na akci přihlásil na poslední chvíli a v den závodu se nechal naložit do elektrikářského brlinga Řepou a překvapivě Dudisem, který jako hasič na závodě nemohl rovněž chybět.

Šlo o první ročník minimaratonku na horských kolech v mikroregionu Stonávka a okolí. Celá trasa měla vést převážně po hlavním hřebenu mezi horou Javorový a Prašivá. Měl se jet okruh o délce zhruba 45km s převýšením cca 1000 metrů z 90% po lesních cestách a zbytek nějaký ten asfalt. I přesto, že nakonec byli vyhlášeni vítězové, mělo jít především o pohodovou vyjížďku...což jsem zpočátku bral, ale souhra okolností mě posléze donutila závodit. :o)

Po příjezdu k hotelu Tesárek jsme se odprezentovali, počasí celkem frišné a se zájmem jsme sledovali, jací konkurenti se tady především Řepovi přijeli ukázat. Kromě vyložených závoďáků tu byly k vidění i děučatá na trekových kolech s klipsnama, s vyhrnutýma kalhotama na pravé noze, kluci na AM speciálech, semtam i pevné kolo a podobné výstřednosti. Celkově cca 70 lidí. Legrační nálada plná nadsázky opanovala předstartovní atmosféru...pár slov pořadatele na úvod (zvláště o značení trati modrými a stříbrnými šipkami...!!!), přistavení zaváděcího vozu (domácí traktorek z dvanáctsettrojky), a start!!! Následoval zběsilý úprk čtyř závoďáků, kteří akci pochopili jako závodní, mezi kterými byl naštěstí i Řepa, takže jsem se nebál, že by Vortex nebyl na bedně. Dlouhým stoupáním v údolí potoka mezi chalupami jsem se jich na sto metrů držel, abych stejně jako oni se sluncem v očích (copyright Zákopčaník) přehlédl v odlesku slunce na mokrém asfaltu dvě titěrné dvaceticentimetrové šipečky ukazující odbočku doleva na šotolinku směr Javorový. Stejných šipek si nevšimla ani další padesátka účastníků a pokračovali jsem vstříc boru. Cesta se změnila v mokrokamennoulistovou změť a my stále stoupali. Přejeli potůček a první horlivý kontakt se sprostým majitelem louky nás nahlodal, že je něco špatně. Kolegové na špici se mi ztratili a tak jsem se vydal sám někam vstříc osudu. Sjezdem jsem se dostal zpět na úvod té cesty viz pár řádků výše. To mě dojel jeden na XTR a společně jsem se vydali na druhý "okruh" kolem louky a podle stop hledali, kamže to všichni zmizeli...a protože jsme byli chlapi, tak jsem si tu louku dali ještě raz. A nikde nikdo. Trošku rozpačitě jsme se rozhodli sjet zpátky dva kilometry ke startu, abychom případně nastudovali mapu. V cca polovině nás okřikli nějací pěší, že prý závod vede doprava. A taky že jo! Na cestě nastříkané šipky jsme zhodnotili jako pakárnu a vydali se už po správné cestě. Stejní turisti nám řekli, že jsme jistojistě poslední, páč oni tady čekají a ukazují správný směr. Ztracených 20 minut.

Prvních relativně prudkých pár kilometrů vedlo po jemné šotolince až na hřeben, během kterých XTR odpadlo, kde se pak střídaly kamenité výjezdy, poloasfaltové stojky, ale i lesákama rozbrázděné cesty, mnohdy s 10cm jemného blátíčka. Výborný byl sjezd cestou, kterou tvořily kaluže, drnové hupky prokládané kameny...no co vám budu povídat, 29era jela jako bláznivá a tak jsem se jen vezl. Cestou necestou jsem stále předjížděl účastníky, kteří tu a tam vypadali, že se museli blátem doslova prodírat, 29era ale jela dál. Ani jsem se nenadál a už jsem směřoval na vrchol Javorového, kde se mi opět podařilo předjet pár lidí. V následném sjezdu od Šindelné jsem trhnul Dudisa a pár set metrů před ním i organizátora Peťu, který jel se svou ženou. A tak vypadal i zbytek závodu...vždycky jsem někoho zahlídl, dojel ho a předjel...a pak se případně ztratil. Klasická bajková trasa pak uhla před Kotařem vlevo dolů...a následná rozbitá lesní skororovina plná příkopků i přes rychlost cca 30kmh a rozházené listí od kol předchozích projetých závodníků umně schovala šipky na kameni uprostřed cesty a dala mi dnes již potřetí zabloudit. Zbytečný kilometrový sjezd a následný výjezd mě stál zase něco času a pár míst...při cestě vzhůru kolem mě prolétl Dudis se slovy "že na to sere" a zmizel v dáli. Zanedlouho dorazili další, které jsem už dnes i dvakrát předjel, a společně jsme se kolem hospody Ateliér dostali zpět na správnou trasu. Na dalších pár kilometrech jsem zase předjel ty, co jsem už předjel a předjetí mě častovali posměšky i povzbuzováním, stejně tak jsem předjel znovu i Petra Teslíka se ženou...a protože už jsem nic neřešil, tak jsem rval lesní cestu směr na Prašivou naplno. Na Prašivé to byl opět trošku orjenťák, páč jsem opravdu netušil, kam jet a byla pravda, že šipky opět chyběly...opět pomohli pěší a nasměrovali k poslednímu sjezdu úbočím Prašivé do Komorní Lhotky. Poslední kilometr k cíli vedl po asfaltce do kopce, kde mi protivítr kalil zrak. Nakonec jsem projel jako hrdina na 11. místě...oficiální délka trati byla cca 45km, já naměřil "úctyhodných" 56,11km. Ztráta na vítěze cca 20minut. Jak by to bylo, kdybych se třikrát neztratil...kdoví. V cíli už přešlapoval Řepa, který měl myslím defekt a dojel cca 5tý nebo 6tý, už přesně nevím. Za dvacet minut dojel do cíle i Dudis, kterého ale neminula diskvalifikace, páč sjel do Vyšních Lhot a posléze pak po asfaltu dojel do cíle.

Po závodě jsme si konečně dali pivo, Řepa i popapkal, počkali na vyhlášení výsledků, těšili se na tombolu a cestou domů se stavili u Dudisových kamarádů hasičů v Nošovicích a umyli si kola. Unavení, ale spokojení pak dojeli domů do ocelové Ostravy.

Tož fajně bylo myslím. :o)

Více na godula.teslo.net