VORTEX BIKE TEAM

Drásal...sám o sobě pojem v závodnickém pojmoslovi, byl letos objet především skalními účastníky masových závodů, potažmo KPŽ.

Má volba zněla jasně...dlouhá trať a počasí slibovalo pěkný zážitek, s mým údivem se pro účast rozhodl i Dudis a dalším pasažérem ve skoro už týmové škodovce byl aspirant na vítězství na krátké trati, toho času ještě právoplatný člen VORTEXu Tomík. Ranní nasoukání se do mé škodovky, nabrání pana Dudise a přímá cesta oklikami směr Holešov proběhla bez problému, oba účastníci zájezdu vytrvale spali a když nespali, tak se natěšeně bavili s řidičem. Blízko náměstí, kde byl start, se naše posádka střetla s dalším vortexákem panem Trasérem a sympatizantem Bajzičem, kteří nám předchozí den vyzvedli čísla, ale ten den přijeli pozdě, takže nervy před startem byly citelné :o). Dudis se před startem zalekl náročnosti a stavu tratě, proto svého Rocky Pivco Mountaina vyměnil za výpůjční spešl Epic v zářivě vínové barvě...no krásné kolečko to bylo...i přesto, že se mi spešly ale vůbec nelíbí. Pak už jsme se podle startovních čísel řadili na start a vyrazili vstříc krásné, náročné a předchozích dešťů promáčené trati.

Drásala jsem už jel, takže jsem plus mínus věděl, kde mě jaký kopec čeká. Startoval jsem na svém zbrusu novém obrkole, posed jsem měl vypilovaný, přesto jsem se pak během závodu přesvědčil, že to to pravé ořechové není (byť ořechové koláčky byly mňáááám). Start a zběsilý úpr, předjíždění cestou necestou mě přesvědčily, že velká kola opravdu to pravé ořechové je. Stačilo otevřít tlumení a jen šlapat, nerovnosti terénu prostě pobraly kola. Malá kola nikdy více. :o)

Průběh závodu vám tady popisovat nebudu, kdo Drásala jel, tak ví, kdo nejel, tak mu to vřele doporučuji i přesto, že v cca polovině trati jsem vinou předchozího hodně trénování dostal hladký hlaďák, který mi dovolil pohybovat se pomalu až mírně rychle jen mezi občerstvovačkama, které jsem opravdu do konce závodu vyžral všecky. Na některých (tuším Fryšták) jsem dostal i pivo, takže vidina cíle mi byla více než milejší. Poslední sjezd do Holešova mi šel, s mlhou před očima zúženým pohledem jsem pár lidí předjel s takovou vervou, aby mi pak ono poslední kilometr v parku vše vrátili i s plnou parádou před očima přihlížejících diváků. V cíli už nedočkavě přešlapoval Tomík, který už na své krátké trati skončil), umytý a navoněný...a společně jsme se vrhli do Kooperativa párty stanu, abysme sezobli nějakou dobrotku. Byl jsem naprosto vyčerpaný, kolo jelo skvěle, ale schopnosti jezdce byly tatam. Kolik džusu a chlebíčků jsme snědli, to už si věru nepamatuju. Posléze po hodině dojeli i Dudis i Trasér, umyly se kola, umyli se jezdci, počkalo se na tombolu...kde jsme zase vyhráli jedno velké há, rozloučili se a vyjeli vstříc vlastním domovinám. Pro mě nejspíš nejnáročnější letošní závod.

Kompletní výsledky zde: http://www.sportis.cz/csv.php?id=807&co=vysledky